Terciářské listy

Srdcem našeho setkávání mezi sebou je naše setkávání s Ježíšem při eucharistii.

TERCIÁŘSKÉ LISTY                                                       2/2024                  Svátek Panny Marie Růžencové
„Připraveni ke každému dobrému dílu“                   (řádové heslo; srov. 2 Tim 2,21)

Milí bratři, milé sestry,

je to již delší čas, co jsme se nad Terciářskými listy sešli naposledy. Uplynulo mnoho týdnů, v nichž se odehrálo mnoho událostí. Zdravotní i rodinné problémy (úraz, následná operace, dlouhodobá reha­bilitace, nejprve v rehabilitačních zaříze­ních, nyní již doma, ale stále trvá).

Kromě toho jedna velká radostná událost, a sice na přelomu července a srpna t. r. se konala na Strahově generální kapitula premonstrátského řádu. Byla to především záležitost I. a II. řádu, avšak terciáři se rovněž zapojili alespoň pomocnými pracemi. Akce se opravdu velmi zdařila a všichni rádi a s vděčností na dny, strávené ve Strahovském klášteře a vůbec v Praze, vzpomínají a ještě dlouho budou.

Bohužel, kapitula poněkud narušila zaběhnutý běžný letní program – pravidelné letní terciářské exercicie se konaly ve Vranově u Brna až v polovině měsíce září. Byly letos opravdu „komorní“, pod vedením P. Gorazda Krušiny, ale je o nich slyšet jen samá chvála. Dokonce se dodržovalo přísné silentium. (Článek bude publikován v dalším čísle, až bude dodán).

A ještě některé jiné akce, o nichž jsme uvažovali, jsme z časových důvodů odložili, především plánovanou pouť k letošnímu stému výročí úmrtí blahoslaveného Jacoba Kerna do Gerasu až na příští rok, a to na období jara – léta.

A protože máme měsíc říjen, měsíc, v němž se modlíme více než kdy jindy růženec, věnujme se nyní slovům otce Zachariáše, O. Praem. o Panně Marii Růžencové.
 

SVÁTEK PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ (dříve Vítězné)

Tento svátek nás přivádí do doby boje o identitu křesťanství. Svatý papež Pius V. ustanovuje tento svátek roku 1572 Jako význačný den vítězství křesťanských vojsk nad Turky u Lepanta (7. října 1571), vlastně vítězství křesťanství nad islámem, vítězství pravého náboženství. Mnohý by nemusel souhlasit s tím, že se připomíná vítězství ve válce. Snad právě proto, že i dnes zuří různé války a boje. Ano, válka je zlo, velké zlo, protože umírají nevinní a jejich krev křičí k nebi. Jenže toto zlo má kořen v hříchu, tedy v naší vlastní nepo­sluš­nosti Bohu a Jeho přikázáním. Sv. Augustin píše, že naše srdce je nepokojné, protože nespočívá v Bohu. Nepokoj ale není úmyslem Božím. Je spíše dílem našeho odvěkého nepřítele, Ďábla, který jako první pozdvihuje hlas v pýše a Bohu, svému Stvořiteli, říká: „Non tibi serviam!“ Nebudu ti sloužit! Svatý Pavel nás upozorňuje, že i my jsme ve válce. Nebojujeme však proti nějakým mocnostem pozemským, ale proti mocnostem pekla. Vždyť přece víme, že „ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout“ (1 Petr 5,80). Je třeba se vyzbrojit, je třeba se tomuto nepříteli postavit s pevnou vírou. Tentýž Petr nás vybízí, abychom se vírou vyzbrojili. A svatý Pavel říká „oblečte se do plné výzbroje Boží“ (tedy milosti posvě­cu­jící), abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám… Stůjte pevně, opásáni kolem beder (životem podle pravdy), oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhod­laností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha“ (Ef.6,11-16).

Bereme-li do rukou růženec, ať se nám tato myšlenka líbí nebo ne, pak bereme do rukou prostředek k boji, ano, dokonce do boje vstupujeme dobrovolně, abychom zachra­ňovali sebe i ty, kteří nechtějí nebo nemohou bojovat. Boj pak nespočívá v prolévání krve nepřátel, ale spíše v prolévání slz, které vkládáme do rukou Panny Marie; nespočívá v kopání zákopů, ale v pokorném klečení spolu s Marií před Boží tváří; nespočívá v nenávisti, ale v povzbuzování se k Lásce, která přemáhá svět převelikou obětí svatého Kříže.

Papež Pius XII. hovoří o růženci jako o souhrnu celého evangelia. S Pannou Marií se tak opakováním “zdrávasů“ učíme poko­ře evangelia a pokoje srdce, ale také zároveň odhodlanosti a rozhodnosti pro věci Boží, které musíme bránit silou své víry. Svatý otec Jan Pavel II. pak dodává, že prosby, které klademe do rukou Panny Marie jsou vyslýchány díky důvěře, že její mateřská přímluva může u Srdce Syna dosáhnout všeho. Nakonec i tento papež, proti hrozbám válek, teroru a všem druhům, pozvedá růženec se slovy: „Toto je největší lék. Modlete se, modlete se a více se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží!“

Při mši svaté kněz na začátku preface říká: „Vzhůru srdce!“ Tedy, vzhůru srdce s kaž­dým korálkem růžence, s každým „zdráva­sem“, s každý jeho tajemstvím vyprošujme milosti. Je jich třeba.

„A vy, bratři, nenechte se od dobrých skutků odradit únavou“ (2 Sol 3, 13).
                                                                                       P. Zachariáš (ze Zpravodaje farnosti sv. Václava na Smíchově)

TERCIÁŘSKÁ KAPITULA

V sobotu 19. října se koná na Strahově terciářské kapitula, která bude zahájena mši svatou v 10.00 hodin v bazilice Nanebe­vzetí Panny Marie.

Na konání kapituly a její úspěšný průběh se naše norbertinské společenství pravidelně připravuje modlitbou novény k blaho­sla­venému Jacobu Kernovi, kterou se modlíme letos od 10. října. Její text je zveřejněn na těchto stránkách (Třetí řád svatého Norberta/Novéna k bl. Jakubu Kernovi)
https://www.strahovskyklaster.cz/reholni-komunita/treti-rad-svateho-norberta/novena-k-bl-jakubu-kernovi).

Bl. Jacob Kern byl premonstrát z Gerasu, který se nabídl Pánu jako smírná oběť po vzniku československé církve za odpadlého strahovského premonstráta Isidora Zahrad­níka a kterou Pán přijal. Jacob Kern umírá mladý na následky válečných zranění ve věku 27 let.

Jeho životní příběh nás velice oslovil a při naší druhé pouti do Gerasu jsme prostřednictvím J.M. nejdůstojnějšího pana opata z Gerasu přijali bl. Jacoba Kerna jako spolupatrona našeho společenství.

Od té doby je Jacob Kern spolu se sv. Nor­bertem v našem společenství zvláště uctíván.

***

Chtěli bychom všem připomenout přihlášku na kapitulu, protože zatím je přihlášen velmi nízký počet. Vzhledem k programu kapituly je třeba, aby počet účastníků byl dostatečný, aby byla usnášeníschopná a také v kuchyni věděli, kolik obědů mají připravit (pochopitelně s reservou).