K tradici klášterů premonstrátského řadu patřily po staletí i hudební aktivity. Strahovské sbírky jsou poměrně chudé na středověké hudební památky, o to bohatší jsou však archiválie dokumentující zdejší hudební život v 18. a 19. století. Hudební archiv společně se sbírkou hudebních nástrojů je v současnosti deponován v Národním muzeu - Českém muzeu hudby.
Starší hudební památky se nacházejí především ve fondu Strahovské knihovny. Jednou z nejcennějších je tzv. Strahovský kodex, sborník polyfonních skladeb vzniklý koncem 60. let 15. století. Bohužel středověké prameny k liturgii pěstované na Strahově se nedochovaly, nejstarší premonstrátské liturgické rukopisy pocházejí z konce 16. století. V klášteře však vznikla rozsáhlá hudební sbírka, která byla po likvidaci řeholních institucí v roce 1950 předána do Národního muzea. Sbírka byla po roce 1990 restituována, ale vybudování vyhovujících prostor pro její uložení přesahuje současné možnosti kanonie.
Dnes vykazuje strahovská hudební sbírka 6233 archivních jednotek a představuje tak jednu z nejpočetnějších hudebních sbírek v Čechách. Její rozsah vznikl tím, že vedle chrámových skladeb, které byly pořízeny pro provoz strahovského kůru, do ní postupem času vplynulo mnoho dalších hudebnin i z farních kostelů, v nichž premonstráti působili (např. Milevsko). Cenné hudebniny byly někdy také odkupovány v aukcích (zvl. za opata Václava Mayera) nebo byly získávány odkazem. Tak vznikl na pražské církevní půdě mimořádně rozsáhlý soubor historických hudebnin. Mezi těmito chrámovými skladbami je dochováno např. téměř 200 rukopisů se skladbami Wolfganga Amadea Mozarta, a jak už takové číslo samo naznačuje, nejedná se jen o skladby chrámové, ale i světské. Těch ovšem ve sbírce nacházíme mnoho i od jiných autorů, jejichž díla byla ve Strahovském klášteře prováděna na přelomu 18. a 19. století. Ostatně mezi strahovskými premonstráty byli skladatelé – např. Jan Lohelius Oehlschlägel (1724-1788) nebo Gerlacus Jan Strniště (1784-1855), Jiří Melcelius (1624–1693) i hudební vědci jako Romuald Perlík (1882-1947).
