Klášterní bazilika zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie byla vystavěna původně jako trojlodní románská stavba dlouhá 56 metrů a široká 22 metrů s příčnou lodí a dvěma hranolovitými věžemi. Původně se předpokládalo, že dvě hranolovité věže byly součástí západního průčelí, ale novější výzkumy ukazují, že věže byla vždy součástí příčné lodi. Bazilikální styl stavby je charakterizován vysokou centrální lodí s okny pod stropem a přilehlými nižšími bočními loděmi. Tento charakter si klášterní bazilika zachovala dodnes, přestože se jí dotklo mnoho pozdějších architektonických úprav.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla budována hned od založení kláštera roku 1143 jako trojlodní románská stavba. Po požáru v roce 1258 byla regotizována.
Stavební vývoj
Podobu, kterou vtiskli klášternímu kostelu jeho původní stavitelé v románské době, vynikala výjimečkou prostorností a smělostí. Stavivem byla nedaleko široce dostupná opuka, která se velmi dobře opracovává a která byla pro potřeby nového kláštera lámána v nedalekých lomech. Tuto svou původní podobu si však klášterní bazilika dlouho nezachovala. Po požáru, který vznikl neopatrností jednoho z bratří v roce 1258, který poničil velkou většinu románského kláštera, značně poškodil i kostel. byla přestavěna do tehdy moderního gotického stylu. Plochý dřevěný strop nahradilo zaklenutí a k severní boční lodi byla přistavěna kaple sv. Voršily, dnes místo uložení ostatků sv. Norberta. Po vyplenění husity a dlouhém chátrání začala za opata Jana Lohelia na počátku 17. století její oprava a přestavba v renesančním stylu. Loheliův nástupce, opat Questenberg, nechal baziliku směrem k západu prodloužit a zbudovat nové průčelí. K jižní lodi byla za něj přistavěna kaple Panny Marie Pasovské. V roce 1742 byla bazilika znovu poničena, a to za francouzského bombardování Prahy. Pod vedením italského architekta A. Luraga následovala barokní úprava stavby, jejíž výsledkem je v podstatě dnešní podoba baziliky.
Dnes má hlavní loď baziliky délku 63 metrů, šířku 10 metrů a výšku 16 metrů. Je ukončena apsidou, v níž se nachází oltář ze sliveneckého mramoru od J. Lauermanna z roku 1768. Od něj pochází i deset postranních oltářů umístěných u pilířů oddělujících hlavní loď od bočních. Sochařská výzdoba hlavního oltáře je od Ignáce Platzera z roku 1768. Na deseti bočních oltářích zasvěcených Narození Páně, Božskému Srdci Páně, sv. Janu Nepomuckému, sv. Máří Magdaléně, obrácení sv. Pavla, sv. Martinovi, sv. Anně, sv. Augustinovi, sv. Patronům českým a Navštívení Panny Marie jsou obrazy od J. K. Lišky, M. L. Willmanna a F. Palka. Sochařská výzdoba oltářů je pochází z dílny J. A. Quitainera. Nový oltář podle obnovené liturgie II. vatikánského koncilu pochází od Egina Weinerta z Kolína nad Rýnem.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie ve svém stavebním slohu nezapře svůj románský původ.
Západní strana baziliky je ukončena kruchtou, na níž jsou varhany postavené v roce 1774 strahovským premonstrátem L. Oehlschlaeglem. V roce 1787 na nich při své návštěvě Strahova improvizoval W. A. Mozart. K jižní boční lodi baziliky je přistavěna kaple Panny Marie Pasovské s hrobkou hrdiny třicetileté války, generála Pappenheima. Klenba kostela byla v roce 1744 vymalována J. W. Neunhertzem, který zde vytvořil cyklus fresek s mariánskými motivy. Podél stěn hlavní lodi v kartuších od A. Palliardiho jsou fresky s výjevy ze života sv. Norberta od J. W. Neunhertze.
Klášterní bazilika je prostor pro modlitbu a setkání s Bohem.
Oltáře a výzdoba baziliky
Od J. Lauermanna pochází i deset postranních oltářů umístěných u pilířů oddělujících hlavní loď od bočních. Sochařská výzdoba hlavního oltáře je od Ignáce Platzera z roku 1768. Na deseti bočních oltářích zasvěcených Narození Páně, Božskému Srdci Páně, sv. Janu Nepomuckému, sv. Máří Magdaléně, obrácení sv. Pavla, sv. Martinovi, sv. Anně, sv. Augustinovi, sv. Patronům českým a Navštívení Panny Marie jsou obrazy od J.K.Lišky, M.L.Willmanna a F. Palka. Sochařská výzdoba oltářů je pochází z dílny J. A. Quitainera. Nový oltář podle obnovené liturgie II. vatikánského koncilu pochází od Egina Weinerta z Kolína nad Rýnem.
Kaple s ostatky sv. Norberta
K severní boční lodi přiléhá kaple původně zasvěcená sv. Voršile, dnes sv. Norbertovi. Zde na hlavním oltáři ve zlaceném mosazném sarkofágu je v ebenové rakvi pohřbeno tělo zakladatele premonstrátského řádu a později magdeburského arcibiskupa s. Norberta. Jeho ostatky byly na Strahov převezeny opatem Questenberkem v roce 1627 a v roce 1873 přeneseny z hlavní lodi basiliky sem do této kaple, kde odpočívají v blízkosti Nejsvětější svátosti oltářní dodnes.
Basilica minor
Strahovská bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla 6. listopadu 1991 povýšen papežem Janem Pavlem II. na basiliku minor. Basilica minor(z lat:, česky menší bazilika) je od 18. století zvláštní čestný titul, který určitým významným kostelům propůjčuje papež. Propůjčení titulu basilica minor má za cíl „posílení vazeb jednotlivých kostelů s římským biskupem a zároveň má vyzvihnout význam tohoto kostela pro okolí“. Po celém světě bylo k 30. červnu 2011 1 639 kostelů nesoucích označení basilica minor, z toho 554 jen v Itálii. Zejména jsou tímto titulem označeny významné poutní kostely. Basiliku minor je možné rozpoznat podle papežského znaku úřadujícího nebo propůjčujícího papeže nad portálem nebo jiném nápadném místě.
