Na této stránce vám přinášíme homilie opata Daniela Janáčka OPraem z období pandemie, kdy nebylo možné se účastnit prezenčně bohoslužeb. Následně sem zařazujeme homilie z význačnějších bohoslužeb či jiných příležitostí, o kterých se domníváme, že by měly být k dispozici i pro budoucnost. Jejich výpis najdete v příloze řazené od nejstarších k nejnovějším.
Společné slavení bohoslužba je srdcem života každé řeholní komunity, premonstráty nevyjímaje...
Specifickou povahu homilie dobře zachytil evangelista Lukáš ve vyprávění o Kristově kázání v nazaretské synagoze (viz evangelium sv. Lukáše 4,16-30). Poté co přečetl úryvek z proroka Izaiáše, odevzdal svitek služebníkovi a řekl: Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli (Lk 4,21). Když čteme tuto pasáž a uvažujeme o ní, můžeme zachytit nadšení, které naplnilo malou synagogu; hlásání Božího slova v malém společenství je událostí. V exhortaci Verbum Domini čteme: …liturgie je privilegovaným prostředím, v němž Bůh mluví k nám v přítomnosti našeho života, mluví dnes ke svému lidu, který naslouchá a odpovídá (Verbum Domini 52). Je to privilegované prostředí, i když nikoli jediné. Bůh k nám zajisté hovoří mnoha způsoby: skrze životní události, osobní studium Písma, ve chvílích tiché modlitby. Liturgie však je privilegovaným prostředím, protože tam nasloucháme Božímu slovu jakožto součásti slavení, jež vrcholí svátostnou obětí Krista věčnému Otci. Katechismus uvádí, že Eucharistie utváří církev (Katechismus Katolické Církve 1396), ale také, že eucharistie je neoddělitelná od Božího slova (srov. KKC 1346). Protože je homilie nedílnou součástí liturgie, není pouze výukou, ale je také bohoslužebným úkonem. Když čteme kázání Otců, zjišťujeme, že mnozí z nich zakončovali svou řeč doxologií a slovem „Amen“. Pochopili, že cílem homilie není jen posvěcování Božího lidu, ale také oslava Boha. Homilie je hymnus díkůvzdání za magnalia Dei (velké věci, které učinil Bůh): shromážděným nejen ohlašuje, že jejich nasloucháním se slovo Boží naplňuje, ale také za toto naplnění chválí Boha. Vzhledem ke své liturgické povaze má homilie také svátostný význam: Kristus je přítomen jak ve společenství shromážděném proto, aby naslouchalo jeho slovu, tak i v kázání duchovního, skrze něž samotný Pán, který kdysi hovořil v nazaretské synagoze, nyní učí svůj lid. Verbum Domini se vyjadřuje takto: Svátostnou povahu slova je tak možno pochopit v analogii ke Kristově reálné přítomnosti pod konsekrovanými způsobami chleba a vína. Když přistupujeme k oltáři a účastníme se eucharistické hostiny, máme skutečný podíl na těle a krvi Kristově. Hlásání Božího slova při slavení eucharistie s sebou nese uznání, že je to Kristus sám, který je zde přítomen a obrací se k nám, abychom ho přijali (Verbum Domini 56).
(Z homiletického direktáře, článek 4)
