Svatý rok 2025 – rozhovor

Mikuláši, co znamená Svatý rok pro katolickou církev a pro věřící?

Především je Svatý (jubilejní) rok zaměřen na Krista, jeho narození, tedy vtělení, a jeho vykupitelskou smrt a vzkříšení. Slavíme tím jubilejní roky narození Páně. Náš letopočet začíná narozením Krista. Letopočty uvádíme „před Kristem“ a „po Kristu“. Tak jako v přirozeném životě slavíme svá výročí narození, a 25 let slavíme jinak než 21 let, jinak slavíme tzv. kulatiny než jiné narozeniny nebo jubilea, tak si to připomínáme i ve vztahu ke Kristu. Hlavním protagonistou Jubilejních roků je tedy sám Ježíš. Svaté roky jsou kristocentrické. On je středem slavení a prožívání „milostivého léta“ – Svatého roku. Trefně to vystihuje Ježíšovo první veřejné vystoupení v Nazaretě, když mu podali svitek proroka Izaiáše a on začal číst: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“ (Lk 4,18-19)

Popsal bys nám rozdíl mezi běžným a Svatým rokem?

„Ježíš Kristus je stejný včera, i dnes i navěky“ (Žid 13,8), takže pořád můžeme z jeho plnosti čerpat a On je vždy tekoucím pramenem, z kterého se můžeme občerstvovat a čerpat sílu na naší cestě životem. Tedy vždy, i v běžném roce. Ve Svatém (jubilejním) roce se ovšem některé duchovní skutečnosti zintenzivňuji například tím, že papež otevírá možnost čerpat z pokladu víry a duchovních dober, které pro nás získal Kristus svou smrtí a svým vzkříšením. Je to tedy poklad milosrdenství a odpuštění, z kterého může papež tzv. „moci klíčů“ jako nástupce sv. Petra štědře rozdávat a věřící mohou tuto štědrost zakoušet v osobním životě. K tomuto pokladu milosrdenství patří i tzv. odpustky, které jsou především projevem Boží bezbřehé lásky a odpuštění pro ty, kteří vnímají svoji slabost a křehkost a touží po odpuštění hříchů a vnitřním uzdravení.

Vrátím se k tomu obrazu slavení narozenin. Když se sejdou přátelé k oslavě, dávají oslavenci najevo, že je pro ně důležitý a vzácný. Oslava kulatin je větší, mimořádná a my tou slavnostností chceme ještě výrazněji vůči oslavenci vyjádřit to, co platí i v jiných letech: „máme tě rádi, jsi vzácný.“ Vyhlášením Svatého roku papež ohlašuje to, co platí pořád: „Bůh odpouští, uzdravuje, zachraňuje!“ Slavnostnost má tento fakt podtrhnout, má to zaznít výrazněji, má nás to motivovat a pohnout k slavení. Papež nám připomíná Boží štědrost a touhu po nás, po našem dobru. Ježíš tuto Boží touhu vyjádří v evangeliu slovy: „Přišel jsem, aby měli život a měli ho v plnosti.“

Pomohl bys nám nahlédnout do historie, abychom lépe pochopili, jak a proč tento zvyk začal?

V roce 1300 se Jubilejní rok slavil poprvé. Vyhlásil ho tehdy papež Bonifác VIII. Před tím se slavily různě improvizovaně, ale nebyla to tradice. Teprve od roku 1300 se začaly slavit Svaté roky nejprve každých padesát let a později vždy po pětadvaceti letech. Slavení Jubilejních roků má zakotvení v Písmu svatém, především ve Starém Zákoně. Tento zvyk vychází z židovské tradice, podle níž se každých padesát let vyhlašoval Svatý rok – milostivé léto Páně. Během něho se neobdělávala pole, vracela se zabavená půda, propouštěli se otroci.  Samotný výraz „jubileum“ se odvozuje z výrazu „yobel“ - od trubky z beraního rohu, která začátek Svatého roku ohlašovala.

Podle zákona Izraele spočívala spravedlnost především v ochraně slabých.  „Vyhlásíte za svatý každý padesátý rok a vyhlásíte v zemi svobodu pro každého jejího obyvatele. Bude to pro vás milostivé léto ..., každý se vrátí ke svému majetku, každý se vrátí do své rodiny ... nebudete sít a nebudete sklízet plodiny země“ (Lv 25,8-12).

Co se vlastně mění v každodenním životě církve a věřících během Svatého roku?  Jakým způsobem tento rok ovlivňuje liturgii, bohoslužby a samotné slavení víry?

Jak už jsem řekl v předchozích odpovědích, v Jubilejním roce jsou papežem ve spojení s biskupy na celém světě stanovena určitá pravidla a nabídnuty určité možnosti v liturgii i v osobním životě víry každého křesťana (katolíka), jak prožívat Svatý rok. Byl například vydán mešní formulář pro slavení mše svaté v Jubilejním roce, jsou nabídnuty možnosti různých pobožností, jako jsou kající pobožnosti, křížové cesty, adorace a další duchovní prostředky, které můžeme během tohoto roku prožívat právě s možností získat odpustky. Vnímám to jako rady, jak připravit své srdce pro Boží dar, jak se otevírat se Božímu milosrdenství a také jak ho sdílet s druhými.

Proč si myslíš, že byla i strahovská bazilika zařazena mezi poutní místa Svatého roku?

Především proto, že již v roce 1991 byla papežem sv. Janem Pavlem II. vyhlášena bazilikou minor (kostelem s určitými privilegii, danými papežem). Papež František ponechal na rozhodnutí diecézním biskupům, které kostely vyberou jako jubilejní. Arcibiskup Jan Graubner tedy za pražskou arcidiecézi vybral všechny baziliky minor: Břevnov, Sv. Jakub, Sv. Ludmila, Strahov a Vyšehrad a mimo území Prahy: Sv. Hora a Stará Boleslav. Pak jsou ještě vybrána dvě poutní místa: Hájek u Prahy (františkánský klášter) a Hrádek u Vlašimi.

Co konkrétního se na Strahově bude dít? Co Strahov poutníkům nabízí?

Během Jubilejního roku máme možnost každý den prožívat mši svatou ráno i večer. Rozpis bohoslužeb je vždy zveřejněn na webu farnoststrahov.cz a ve vývěskách baziliky. Každý den je příležitost ke svátostí smíření. Je možné se domluvit i na osobním a individuálním setkání s knězem, třeba na rozhovor nebo svátost smíření. První soboty v měsíci máme dopoledne baziliku otevřenou pro osobní modlitbu nebo je k dispozici i poutním skupinám, které se předem ohlásí a domluví si u nás program. Poutníkům, kteří nás předem osloví, vyjdeme rádi vstříc i v jiných dnech. Jinak je bazilika přístupná denně i mimo čas bohoslužeb. Kvůli značné návštěvnosti turistů musíme nechávat zamčenou mříž pod kůrem. Je ale možné se tam modlit. Před každou mší svatou je otevřeno minimálně půl hodiny předem. Pak máme v programu během roku různé poutě a slavnosti. Třeba pěší pouť do Hájku nebo poutní slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, což je titulární slavnost naší baziliky. Svátky spojené se sv. Norbertem, jehož ostatky spočívají v bazilice, jde především o 2. květen a 6. červen. Svátky spojené se službou papeže – 22. únor Stolce sv. Petra, 29. červen – Slavnost sv. Petra a Pavla, 6. listopadu den vyhlášení našeho kostela bazilikou minor, 9. listopad – Posvěcení Lateránské baziliky, a výroční den zvolení papeže. V podstatě všechny mariánské slavnosti a svátky jsou mimořádnými dny, kdy lidé mohou přijít na pouť a využít prostředků Svatého roku. Jsou zde pravidelné adorace ve čtvrtek po večerní mši svaté, nešpory ve mši svaté každou středu. V postní době rozjímáme v pátek před večerní mší svatou křížovou cestu. Tento rok nabízíme i kající pobožnosti v pátek po mši svaté. V květnu budou májové pobožnosti. V říjnu se každý den modlíme pravidelně růženec před večerní a v neděli i před dopolední mší svatou. Nabídky a program jsou také zveřejněny na webu kláštera a farnosti.

Jakou roli ve Svatém roce hraje odpuštění?

Jak z biblické, tak i církevní tradice můžeme tušit, že odpuštění hraje v Jubilejním roce zásadní roli. Jak jsem již řekl, Svatý rok je zaměřen především na Krista a jeho vykupitelské dílo, jehož zásadním prvkem je odpuštění hříchů. „Bůh nemá zalíbení ve smrti hříšníka, ale chce, aby se obrátil a žil.“ (Ez 18,32) Když se zaměřujeme na Boží milosrdenství, je třeba podívat se na kříž. Benedikt XVI říká, že při pohledu na kříž máme vnímat jak nezměrnou a bezpodmínečnou Boží lásku, která se na kříži projevila, tak i zrůdnost hříchu a zla, které se na kříži, tedy na Ježíši „vyřádilo“, aby bylo Ježíšem poraženo. Hlavní motivací, proč odpouštět, má být právě to, že mně bylo Bohem odpuštěno. Tak nám to Ježíš předkládá i v různých podobenstvích o odpuštění v evangeliích. Tedy podstatou Jubilejního roku je, že Boží milosrdenství je nezměrné, nevyčerpatelné a uzdravující a člověk se mu může otevřít, nechat si odpustit a uzdravit rány srdce. Jsme pozváni vystavit se tomuto světlu Boží lásky a udělat vše pro to, abychom mohli nejen přijmout odpuštění, ale také odpouštět těm, kteří nám nějak ublížili. Také otevřít před Bohem všechny narušené vztahy v rodině, v komunitě, ve společnosti… Dovolit Božímu milosrdenství prozářit i tyto temné skutečnosti naších životů.

Pojem „odpustek“ je pro mnohé historicky zatížený, a i teologicky těžko uchopitelný. Mohl bys nám vysvětlit, o co jde?

Ten samotný výraz „odpustek“ nemůže za to, že to bylo v historii církve zneužíváno a některými nesprávně chápáno a praktikováno, což se projevilo třeba v učení Luthera a dalších, kteří v té době na tento nešvar poukazovali. Papež František říká: „Odpustek je milosrdenství…“ Mám rád obrazy (podobenství), sám je potřebuji k pochopení někdy i složitých věcí. Obraz může pokulhávat, ale může posloužit k lepšímu pochopení. Když jsem jako malý kluk doma rozbil okno míčem, taťka přišel z práce a já jsem mu řekl, jak se to stalo, okno se samo nezasklilo tím, že mi taťka odpustil. To okno bylo třeba odnést ke sklenáři a nechat ho opravit, a to mi také dal na starost. Dal mi peníze a poslal mě ke sklenáři. Jedna věc je odpuštění viny, hříchu, chyby, a druhá věc je udělat vše pro nápravu. Každý hřích má svoje důsledky. A odpustky se týkají těch důsledků, je to čerpání ze zdroje Božího milosrdenství pro nápravu škod. A protože v oblasti duchovního života jsou ty škody a následky duchovního rázu, mohu skrze možnost získání odpustků odčiňovat tyto duchovní dluhy – je to jakýsi proces očišťování už v tomto pozemském životě. Ale pořád to je Bůh, který mě k tomu zve a dává svou milost. Není to tedy nějaké skutkaření z mé strany. Já nejsem schopný sám ze sebe odčiňovat a napravovat cokoliv zlého v mém životě, to mohu jen díky Ježíši Kristu a jeho milosrdenství. Proto když splním určité podmínky, které církev předkládá: nemít zalíbení v hříchu, přijmout svátost smíření, přijmout Eucharistii a pomodlit se na úmysl Svatého otce, nejsem to já, kdo to odpuštění působí nebo si ho tím „vydupe“. Tímto se vystavuji světlu Boží milosti a jakoby otevírám dveře svého srdce, aby se milosrdenství projevilo ve mně, a také na těch, za které prosím, v tomto případě na duších v očistci. Odpustky mohu získat pouze pro sebe nebo pro duše v očistci.

Očistec je také téma, se kterým se mnozí perou. Pomůžeš nám s ním?

Papež Jan Pavel II. řekl úplně jednoduše, že očistec je „Kristova láska“. Očišťování se v tomto životě, ale i po smrti děje skrze samotného Pána – jeho proměňující sílu. Svatý rok to připomíná. Sv. Jan Pavel II. v mnoha katechezích na toto téma odkazuje k Božímu slovu: „Písmo na mnoha místech vyjadřuje přesvědčení, že není možno předstoupit před Boha, aniž by člověk prošel určitým očišťováním. To, co je určeno Bohu musí být dokonalé. Jsme povoláni, abychom během našeho pozemského života rostli v lásce a před Bohem nakonec byli shledáni svatými a bezúhonnými. Máme se očistit od každé poskvrny těla i ducha (2Kor 7,1), protože jednota s Bohem vyžaduje absolutní čistotu. Ti, kdo po smrti žijí ve stavu očišťování, jsou již v lásce Krista, která je zbavuje zbytků nedokonalosti. Každá stopa styku se zlem musí být odstraněna; každá deformace duše napravena.“

Termín „očistec“ tedy neoznačuje místo, ale stav života. Vnímám to zcela pozitivně a může to pro nás všechny být zdrojem naděje. I když se nám během pozemského života nepodaří dokonale připravit pro nebe, Pán na nás nepřestane pracovat. V jeho lásce dozrajeme pro dokonalou jednotu s Bohem.

Svatý rok upozorňuje na tuto sílu milosti. Bůh nejenom odpouští, ale i proměňuje, léčí deformace způsobené zlem, odstraňuje „rez duše“ a pomáhá s následky hříchu.

Co bys doporučil lidem, kteří se rozhodnou zúčastnit aktivit v rámci Svatého roku?

Ty, kteří pravidelně přistupuji ke svátostem, bych chtěl povzbudit, aby to činili více vědomě a s radostí, že mohou čerpat ze svátosti smíření a z Eucharistie. Že se tak mohou setkávat s Boží láskou a zakoušet na sobě jeho uzdravující milosrdenství.

Ty, kteří mohou přistupovat ke svátostem a nečiní tak, bych rád povzbudil, aby neváhali využít těchto možností. Ať se třeba s pomocí kněze, nebo někoho, komu důvěřují, připraví na přijetí těchto svátostí. Mám vždy velkou radost a je to pro mě velké povzbuzení, když přijde někdo i po dlouhé době ke zpovědi a můžu ho ujistit, že to, co ho trápí, kde pochybil, zhřešil a vyznal to před Bohem, je mu odpuštěno. 

Těm, kteří z různých důvodů nemohou přistupovat ke svátostem, aby v modlitbě, v naslouchání Božímu slovu, při různých příležitostech slavení liturgie neváhali otevírat své srdce Bohu, aby ho mohl proměňovat a aby si byli vědomi jeho lásky.

Bůh touží po naší proměně a po našem obrácení. Ježíš začíná své veřejné působení větou: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mt 4,17)

Všem tedy, sebe nevyjímaje, přeji pravé obrácení, které je životodárné a na které Bůh odpovídá láskou, odpuštěním a hojností života.

Neměli bychom ani zapomínat na ty nejmenší. Co bys poradil dětem, jak prožívat Svatý rok a jak se mohou zapojit do jeho oslav?

Děti umějí slavit své narozeniny a svátky. Září jim oči, když vidí na dortu rozsvícené svíčky a pak je sfoukávají. Mají radost, a to nakažlivou, tak aby ji rozdávaly. Konkrétně Svatý rok můžeme s dětmi prožívat i dle různých možností, které nám nabízejí katechetická centra. Asi je to spíše na nás kněžích, katechetech a rodičích, co dětem nabídneme a jak jim pomůžeme Svatý rok prožít. Myslím, že je tady třeba zdůraznit důležitou roli rodičů, aby svým dětem vysvětlovali smysl víry, vztahu k Bohu a také je vedli k osobnímu setkání s Bohem, aby děti do sebe vstřebávaly to, co může živit jejich srdce a aby krůček po krůčku poznávaly Boží dobrotu a něhu ze vztahů v rodině, jak to často zdůrazňuje papež František.

V rámci hodin náboženství si o Božím milosrdenství povídáme a vysvětlujeme i smysl různých svátků. Měli jsme i křížovou cestu s dětmi.

Co podle Tebe může Svatý rok nabídnout těm, kdo nejsou katolíky, ale jsou zvědaví na křesťanskou tradici a duchovní praxi?

Osobní růst, odpuštění, láska a milosrdenství jsou přesažná témata, kterým může rozumět každý člověk a také každý má nebo může s tím mít zkušenost. Vycházejme z principu, který zdůrazňoval kardinál Špidlík. Když se ho nějaký novinář zeptal, jak to, že je tak oblíbený u různých lidí napříč vyznáními, národnostmi, názory, odpověděl, že ke každému člověku přichází jako bratr. „Nepřicházím k druhým jako katolík, ale především jako člověk a bratr, a to ostatní už jde samo.“

Všechno skutečně a pravdivě lidské je zároveň Boží. Proto si myslím, že i ti, kteří nejsou katolíci nebo nejsou věřící, mohou v Jubilejním roce na té přirozené rovině, na rovině lidství zakusit dobrotu, lásku, naději, odpuštění.  Mohou se účastnit různých přednášek, koncertů… Vzpomenu jednu z možností – Noc kostelů, která bude letos v pátek 23. května na téma naděje.

Proč je milosrdenství tak důležité pro katolický svět?

V Žalmu 130 čteme: „Budeš-li uchovávat viny v paměti, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.“ Celé dílo vykoupení má společného jmenovatele, a to je milosrdenství. „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Proto nejen pro katolický svět je milosrdenství Boží nepostradatelné a bez něj by svět a ani člověk nemohl existovat. Nejzákladnějším poselstvím evangelia je Ježíšova výzva v Lukášově evangeliu: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec!“ (Lk 6,36)

Jaký si myslíš, že by mohl mít Svatý rok význam pro celou společnost, nejen pro jednotlivce?

Pokud bychom vzali ve světě vážně tu biblickou podobu Svatého roku – milostivého léta, mohlo by to pomoci k nastolení míru, mohlo by dojít k oddlužení různých zemí, které jsou ekonomicky na mizině, a tím pomoci zmírňovat ve světě hlad a bídu v různých podobách. V některých zemích a myslím i u nás proběhly vládní programy v rámci tzv. milostivého léta v oblasti ekonomiky – prominutí dluhů… Určitě Svatý rok nabízí cesty k usmíření, dialogu, konstruktivním a spravedlivým řešením různých konfliktů ve světě. Dávat větší prostor charitativním a sociálním programům a společnostem, které je chtějí uskutečňovat a podporovat je i na vládní úrovni. Je toho pořád dost, co i v naší zemi pokulhává v oblasti ochrany lidského života, rodin, manželství, dětí, starých a nemocných lidí. Milosrdenství je téma se širokým polem působnosti v každé společnosti.

Mikuláši, co osobně znamená Svatý rok pro Tebe?

Protože jsem hříšník jako každý jiný, je pro mě Jubilejní rok úžasnou příležitostí zakoušet Boží něhu a milosrdenství. A proto se snažím užívat všech duchovních prostředků, které Svatý rok nabízí. A jako kněz jsem Pánu nesmírně vděčný, že mohu v jeho jménu udělovat rozhřešení, slavit Eucharistii. Prostě že mohu kněžskou službou zprostředkovávat lidem to, co jim Bůh chce dát. Že mohu být jako nedokonalý a křehký u toho, když se Bůh dává a když otevírá své srdce dokořán. Ve dnech 27. – 31. března 2025 jsem měl možnost účastnit se Národní pouti v Římě v rámci Svatého roku a musím vyjádřit poděkování Bohu, ale i všem, kteří to organizovali, protože to bylo nádherné a dobře připravené. Vše proběhlo v klidu a pohodě, a tak nám to napomohlo prožít duchovně intenzivně tyto dny. Procházeli jsme Svatými bránami papežských bazilik u sv. Janů v Lateránu, u sv. Petra ve Vatikánu, u sv. Pavla za hradbami a v bazilice Santa Maria Maggiore. Měli jsme možnost i mimo společný program navštívit další památky Říma, ať už významné kostely nebo i jiné pozoruhodnosti, kterých je v Římě nepřeberné množství, a z kterých dýchá dávná historie, ale i síla víry prvních křesťanů. Počasí nám přálo a měl jsem velkou radost ze setkání s některými mými současnými i bývalými farníky, kteří se vydali na tuto pouť. Uvědomil jsem si důležitost víry a společenství církve. Víra žitá ve společenství, ve vzájemném povzbuzení a obohacení.

Vzhledem k tomu, že mám na starosti naši baziliku, která je jubilejním poutním místem, vyplývají mi z toho povinnosti navíc, kterým se snažím dostát, aby toto místo bylo k dispozici těm, kteří se tady chtějí zastavit, pomodlit, načerpat a třeba přijmout svátosti. Nejsem na to naštěstí sám. Je tady komunita bratří, a tak mi také pomáhají a navzájem se podporujeme. Takže i bratřím chci tímto poděkovat za spolupráci.