Drobná architektura

Hlavní klášterní brána

Lze předpokládat, že na místě současného hlavního vstupu na západní straně areálu kláštera se nacházel již nejstarší vjezd. Dnešní bráně předcházela starší,  kterou upravoval roku 1674 architekt Giovanni Domenico Orsi (1634 Vídeň - 1679 Praha). Při ostřelování kláštera 1742 byla brána silně poškozena a krátce nato byla vystavěna nová brána. Ve štítu má umístěnou kartuši s dvojdílným kamenným znakem. Ve vrcholu je plastická výzdoba z let 1752-1755, které dominuje socha zakladatele řádu premonstrátů, svatého Norberta, po jehož pravici a levici jsou sochy puttů, držících jeho atributy - patriarší kříž a opatskou berlu. Autorem této výzdoby je tvořivý a uznávaný český sochař Jan Antonín Quitainer (1709 Praha - 1765 Praha).  V dřívější době byla do brány zasazena vrata s kovanou mříží.

Sloup se svatým Norbertem

Kamenný sloup s figurální výzdobou o celkové výšce sedmi metrů se nachází mezi hlavní branou a průčelím baziliky. Pylon je zhotoven z hrubozrnného žehrovického pískovce. Sloup se skládá z postamentu, na nějž dosedá dvakrát odstupňovaný plint, který pokračuje dříkem s entazí. Sloup je zakončen iónskou hlavicí s festony. Na sloupu spočívá pískovcová socha sv. Norberta. Světec v pravé ruce držící monstranci, v levé patriarší kříž. Pod jeho pravou nohou leží tělo heretika Tanchelma. Sloup zhotovil v roce 1631 Václav Raussel a Zachariáš Bussi, pravděpodobně u příležitosti pátého výročí přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburgu do Čech. Umělecké dílo prošlo několika úpravami. Při posledním restaurování v roce  2004 byla nad sochou obnovena kovová stříška.

Sloup Ecce Homo

Sloup má hladký dřík, který je umístěn na vysokém postamentu s rohovými výběhy a je ukončen iónskou hlavici s festony. Na tomto sloupu, nacházejícím se na vnějším nádvoří mezi vstupem do budovy provizoriátu a schodištěm na Pohořelec, byl původně umístěn kovový kříž se stříškou. Ten byl v roce 1910 snesen a nahrazen novou sochou Ecce homo od významného českého sochaře první třetiny 20. století Čeňka Vosmíka (1860 Humpolec - 1944 Praha).

Socha Panny Marie z exilu

Socha je připomínkou existence původního Mariánského sloupu se sochou Immaculaty na Staroměstském náměstí, vztyčeného roku 1652 na památku úspěšné obrany Prahy proti švédským vojskům v roce 1648. Stín sloupu o výšce necelých 14 metrů sloužil také jako ukazatel času, když v poledne ukazoval tzv. pražský poledník.  Sochu, jejím autorem byl Jan Jiří Bendl, strhl nesmyslně rozvášněný dav 3. listopadu 1918. Jako prosba za odčinění této události bylo krátce nato mj. rozhodnuto zhotovit novou sochu Panny Marie. Stalo se tak v roce 1954 v Itálii.

Ze sbírek krajanů v exilu zhotovil r. 1954 Alessandro Monteleone (1897 Tauranga - 1967 Řím) z carrarského mramoru novou sochu, připomínající původní podobu stržené skulptury. Poté, co byla papežským nunciem K. Micarou posvěcena v české papežské koleji v římském Nepomucenu, byla 22. 5. 1955 vztyčena na zahradě českého svatoprokopského benediktýnského opatství Lisle u Chicaga.  Roku 1993 byla převezena do Prahy a 7. května 1994 vztyčena na zahradě Strahovského kláštera. Na kartuši uprostřed podstavce je nápis „Panno Maria z Exilu oroduj za nás“.

Každou první sobotu v měsíci se k ní po večerní mši svaté konají poutě z baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Každoročně zde také začíná  mariánská pěší pouť Prahou o první květnové sobotě. Strahovský klášter podporoval znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a je členem společnosti pro jeho obnovu.