Otevřeli jsme zrekonstruovanou galerii

Publikováno: 25. 6. 2024

Skrze umění k Bohu

Rozhovor s Mgr. Liborem Šturcem, kurátorem sbírek Strahovské obrazárny

Z jakého důvodu byla obrazárna zavřená?

První důvod byl technický. Bylo potřeba provést rekonstrukci světel, rozvodů a implementovat nové bezpečnostní prvky. To všechno probíhalo v mimořádně cenném historickém prostředí, což vyžaduje čas, péči a citlivost. Běžný návštěvník si nevšimne mnoha detailů, kterým jsme věnovali pozornost. Tyto detaily jsou technického rázu a zajišťují bezpečnost obrazárny i lidí.

Druhý důvod, důležitější, byl obnovit průchod z knihovny do obrazárny, který v těch místech skutečně zhruba před 300 lety byl. Podařilo se nám zase zpátky vyrovnat nivelitu dvou podlaží pomocí schodů, které byly zasypané. Díky tomu si návštěvníci Strahovského kláštera mohou nově prohlédnout současně jak knihovnu s obrazárnou, tak i konventní budovu.

Nový vstup do obrazárny s sebou přinesl potřebu nového chronologického uspořádání od nejstarších exponátů ze 14. století až po ty nejnovější. Součástí obrazárny je i klenotnice, kde se návštěvník seznámí s našimi velkými díly z oblasti užitého umění.

Čím je Strahovská obrazárna výjimečná?

Výjimečná je například tím, že se jedná o nejstarší církevní galerii v Praze. Nejstarší byla císařská galerie na Hradě. Pak přibývaly šlechtické i měšťanské galerie, v Praze například galerie Černínů v jejich hradčanském paláci, nicméně velká část z nich na konci 18. století zanikla. V té době se naopak zakládaly klášterní galerie. V roce 1796 vzniká Společnost vlasteneckých přátel umění, což je předchůdce Národní galerie. Hned 30 let poté tehdejší strahovský opat Jeroným Josef Zeidler zřizuje obrazárnu. Nacházela se ve 2. patře klauzury, kde v současnosti mají premonstráti rekreační místnost. Obrazárnu zpřístupnil veřejnosti již v roce 1836.

Patříme mezi galerie, které nejsou svým rozsahem největší. Přesto zde historicky už v polovině 19. století bylo inventováno přes 1000 obrazů, což je relativně velké množství. V pozdější době nebyly obrazy do Strahovského kláštera zakupovány v tak velkém rozsahu. Sbírka byla zachována ve své celistvosti až do roku 1950. Po roce 1990 se podařilo alespoň částečně restituovat její původní inventář.

Na co je obrazárna zaměřená a co v ní najdeme?

Premonstráti vždy dbali na to, aby mohl být člověk povznesen k Bohu skrze umění. Strahovská obrazárna je nestátní. Patří řádu premonstrátů a jsou zde zastoupeny různé žánry. Časově je rozprostřená do období od 14. století po druhou polovinu 19. století. Nepříznivé politické okolnosti 20. století způsobily i zrušení kláštera v roce 1950, a proto jsou zde obrazy z 20. století zastoupeny spíš výjimečně. Na rozdíl od sbírky obrazů se téměř nepodařilo dostat zpět soubor soch, neboť klášter neměl dostatečný majetkový důkaz o jejich existenci před rokem 1950.

Jaké tři nejvzácnější obrazy se v obrazárně nacházejí?

Je těžké to takto určit, protože každý máme jiný pohled na to, co vzácné je a co není. Nakonec, ať si každý vybere ten svůj nejhezčí a nejvzácnější obraz sám. Spíš by se dalo hovořit o tom, o které obrazy je z hlediska světového umění zájem. Strahovská obrazárna je uznávanou obrazárnou nejenom u nás, ale i v zahraničí. Některá díla jsou zapůjčována i do velkých světových galerií jako je například Metropolitní muzeum (New York, USA) nebo Kunsthistorické muzeum ve Vídni. Mezi díla, o která je největší zájem, patří Strahovská madona a určitě Zmrtvýchvstání Krista od Bartolomea Sprangera nebo Alegorie vlády Rudolfa II. od Dirka de Quade Ravesteyna. Ten je také často vypůjčován, naposledy před několika lety do Francie a Japonska. V příštím roce by měl zamířit do Německa. Zájem je i o mnoho dalších obrazů, uvádím zde hlavně ty, které poutají nejvíce pozornosti ve světě.

Jaké jsou novinky? Změnilo se něco?

Změnilo, protože změna je život a život je změna. Nainstalovali jsme do obrazárny i některé doposud nevystavované obrazy, které buď byly nově restaurovány, nebo se nějakým způsobem dostaly zpět na Strahov. Jedná se o předměty, které jsme dlouhodobě zapůjčili do Národní galerie, případně se některá díla i nově zakoupila. V každém oddíle je několik nových předmětů. V sekci gotiky stojí za pozornost velká desková malba Panny Marie Ochranitelky z doby před rokem 1450, která byla restituována před několika lety z Národní galerie a na konci loňského roku jsme ji konečně přivezli zpět na Strahov. Hned vedle najde návštěvník krásnou sochu ukřižovaného Krista. Jedná se o originál pocházející ze zdejší strahovské opatské baziliky, kde je již dlouhou dobu vystavena její kopie. Originál byl před několika lety zrestaurovaný, byly z něj sundány novější polychromie, a dnes se nachází ve své krásné gotické podobě. Je to nádherný předmět, který bude velikým objevem nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro laiky. Dále je to celý soubor šesti maleb pozdně gotického deskového oltáře, jehož obrazy byly nově restaurovány a sestaveny do jedné, i když nepůvodní kompozice. Dodnes zatím nebyly nikde prezentovány.

Z dalších takových exponátů bych vzpomenul obraz od Davida Norberta Altmanna z Eydenburgu s vyobrazením Svaté rodiny se sv. Alžbětou a sv. Janem Křtitelem z pol. 17. století. Zhotovil jej autor, který se společně se svým bratrem podílel i na výzdobě strahovského areálu v 1. pol. 17 století. Tento obraz na zadní straně nese věnování tehdejšímu strahovskému opatovi Kryšpínu Fukovi z Hradiště. Z nějakého důvodu, který je nám neznámý, se dostal až do Vídně, kde byl v minulém desetiletí vydražen, ale naštěstí do ČR. Nám se jej podařilo od jeho nového českého majitele zakoupit zpět na Strahov, takže je opět součástí expozice. K pozoruhodnostem patří portrét Dámy se synem od Pietra della Vecchia, jež je kopií obrazu Parida Bordoneho, významného italského malíře z 30. let 16. století. Ve sbírkách Petrohradské Ermitáže se nachází originál tohoto obrazu, ale existuje i několik kopií, z nichž jednu máme právě my. Potom je to velice zajímavý rozměrný obraz Vraždění neviňátek v Betlémě z roku 1681 od Andrei Celestiho, jenž byl kdysi považován za Brandlovo dílo. Když už vzpomínáme Petra Brandla, hned tři strahovské obrazy byly zapůjčeny na nedávnou velkolepou brandlovskou výstavu. Jeden z nich, Chlapec s mýdlovou bublinou, byl pro účely výstavy kompletně zrestaurován a stal se jedním z obdivovaných exponátů.

Novinkou je také to, že poprvé ukazujeme několik nových předmětů, pořízených po roce 1990, po znovuobnovení řádového života na Strahově. Jednak je to krásný obraz od Aléna Diviše s názvem Ukřižovaný z roku 1954, a pak zcela neznámá Zahrada Getsemanská od Ludvíka Kolka, brněnského malíře a architekta, která vznikla někdy v 1. polovině 60. let 20. století.

Máte Vy nějaký oblíbený obraz?

Mám. Je jich celá řada, dokonce některé, které ani nejsou vystavené v expozici. Samozřejmě pro mě je to Strahovská madona, veledílo, které člověk nemůže přehlédnout. Vždy když kolem ní jdu, tak je mi velmi dobře. Potom jako úplný protipól mám rád obraz Krajina s prchajícím perským králem Dariem po prohrané bitvě s Alexandrem Velikým od Gillise van Valckenborcha. Je to rozměrný obraz, o němž se dlouhá desetiletí nevědělo, co vlastně představuje. Až díky náhodě, spojené s panem profesorem Slavíčkem, jsme k tomuto obrazu našli klíč. Pan profesor se asi před dvaceti lety podílel na přípravě velké mezinárodní výstavy flámské krajinomalby. Tehdy se dostal k jednomu inventáři ze 17. století, kde je tento obraz přesně uveden i s jeho námětem. Obraz patří mezi stovku nejkrásnějších flámských krajinomaleb na světě. Máme zde skutečný skvost, který v ČR nemá paralelu.

Stalo se Vám, že Vás ještě nějaký obraz něčím překvapil?

Určitě, co chvíli. To je zase na dlouhé povídání. Ta strahovská sbírka má pro člověka, který se zajímá o výtvarné umění neskutečnou hodnotu. A to i z důvodu, že část obrazů byla od roku 1950 do restitucí mezi lety 1990–1992 v Národní galerii a mohla být v té době vědecky zpracována. V Národní galerii byli naši špičkoví kunsthistorici, kteří pokud měli zájem, tak obrazy vědecky zpracovali. Po roce 1992 se na Strahov postupně navrátilo množství obrazů, a to i z jiných depozitářů. Například z památkových objektů, kde tyto obrazy ležely po desetiletí zcela nepovšimnuty. Maximálně se vědělo, jak je ten obraz veliký. Někdy se ani nevědělo, co na tom obraze je, natož nějaké autorství. Nikdo se tím nezabýval a díky tomu máme i v dnešní době možnost nalézat stále něco nového. Objevila se tady už řada věcí, desítky obrazů, které dostaly úplně nový příběh. Z poslední doby je to např. obraz Paridův soud. Pochází od italského malíře Luca Cambiasa, který působil v Janově, ale také na dvoře španělského krále a vyzdobil tam zámek Escorial. Tento malíř zaujal mimo jiné císaře Rudolfa II., který znal jeho díla a chtěl mít nějaká i u nás v Praze. Nechal si dovézt dva jeho obrazy, z nichž se ten druhý nedochoval. A tím by ten příběh mohl skončit. Ale zhruba před patnácti lety jsme s kolegou doktorem Kazlepkou, který se specializuje na italské umění, procházeli depozitář a všimli si tohoto rozměrného obrazu. Byl velmi zajímavý, ale ve špatném stavu. Po jeho restaurování se ukázalo, že je italský. Nasvědčovala tomu jednoznačně technologie obrazu. Navíc se podařilo najít i záznam v rudolfinských sbírkách o tom, že Rudolf II. tento obraz od tohoto autora ve své sbírce skutečně měl. V předminulém roce byl vystaven v Janově na velké výstavě, věnované Rubensovi, který v Janově nějaký čas působil a malíř Cambiaso byl jedním z Rubensových inspiračních zdrojů. Dnes máme tento obraz u nás na Strahově. Toto je jeden z mnoha příběhů strahovské sbírky.

Kolik obrazů je v obrazárně vystaveno?

V současné době máme v expozici vystaveno ke dvěma stům obrazů, celkově jich evidujeme okolo 1600.

Může se v obrazárně fotit?

Může se fotografovat, samozřejmě bez blesku. Doporučujeme přijít i s chytrými telefony, jelikož jsou na některých popiskách QR kódy, takže se návštěvník může o obrazech dozvědět víc. Popisky jsou jak v češtině, tak angličtině.

Do galerie se také nesmí chodit s objemnějšími batohy a zavazadly.

Ano. Ta si návštěvník může nechat v Infocentru sv. Rocha. Zde se nachází také pokladna kláštera, kde si návštěvník může zakoupit vstupenku buď jen do Strahovské knihovny, anebo do celého objektu, jehož součástí je právě i Strahovská obrazárna. Vstupenky je možné zakoupit i on-line.

Je něco, na co by se měl návštěvník připravit?

Možná to, že se obrazárna nedá projít za pár minut. Součástí prohlídky je již zmíněná klenotnice, která je velmi zajímavá, obsahuje šíři zlatnického řemesla od počátku 13. století. Z této doby zde máme tzv. svatojiřské plenáře, správně svatojiřské relikviáře, které pocházejí z kláštera benediktýnek od sv. Jiří na Pražském hradě. Podle všeho souvisejí se sv. Ludmilou a s Karlem IV. Ale to je velký příběh na samostatné povídání.

Nacházejí se v klenotnici i jiné předměty než liturgického charakteru?

Z velké většiny jsou to přesně jenom ty liturgické předměty, ostatní předměty jsou spíš rarity. Takovou je třeba tzv. Kohoutí kříž, což je věc, která se používala didakticky během pašijového týdnu. Takovéto předměty přímo nesouvisí s liturgií, ale jsou zase nějakým způsobem spojeny s liturgickým rokem.