Sbírky

Historické sbírky Královské kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi mimořádně významné kolekce svého druhu v České republice. Jsou dědictvím staletého úsilí premonstrátů o kultivaci duchovního života v zemi, kde žijeme, a zároveň dokumentují vzdělanost a vědecké aspirace členů řádu.

Historické sbírky strahovského kláštera jsou významné nejen svým rozsahem, ale hlavně svou jedinečností.

Otevírací doba

Studovna

Pondělí Zavřeno
Úterý 9:00-12:00 13:00-16:00
Středa Zavřeno
Čtvrtek 9:00-12:00 13:00-16:00
Pátek 13:00-16:00
Sobota - Neděle Zavřeno

  • Dovolujeme si upozornit badatele, že studovna bude od pondělí 1. července 2024 do pondělí 2. září 2024 uzavřena.

Charakteristika strahovských sbírek

Bezpochyby nejvýznamnější je věhlasná Strahovská knihovna s rozsahem více než tří set tisíc knižních svazků včetně 3500 rukopisů a téměř 1800 inkunábulí. Díky četným darům a odkazům velikost fondu neustále narůstá, zároveň probíhá odborná katalogizace a inventarizace nových přírůstků. Součástí knihovních sbírek byla vždy také sbírka grafiky a kreseb. Poměrně pestrý soubor byl v minulosti pouze tematicky roztříděn, teprve po restituci v desátých letech 21. století byl pořízen inventář, v současnosti se digitalizáty sbírky postupně zveřejňují. Přestože atlasy jsou součástí knihovních sbírek, vznikla vedle nich ještě zvláštní mapová sbírka, obsahující jednotlivé mapy většinou z konce sedmnáctého až počátku dvacátého století. K ceněným sbírkovým předmětům patří několik exemplářů Müllerovy mapy Čech z počátku 18. století.

Další významnou sbírkou je kolekce obrazů, čítající půldruhého tisíce maleb od středověku po současnost. Zatímco některé byly nakupovány se sběratelským záměrem, řada z nich se dostala na Strahov z kostelů, které kanonie v minulosti spravovala. V expozici může návštěvník obdivovat skvostné liturgické předměty a textilie, které jsou zároveň vrcholnými doklady vysoké úrovně uměleckého řemesla. Díky velkorysé sběratelské činnosti strahovských premonstrátů uchovává kanonie také předměty z klášterů zrušených na konci 18. století císařem Josefem II., např. tzv. Svatojiřské plenáře od benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.