Strahovská galerie

Pohled do instalace Strahovské obrazárny, která se nachází v prvním patře konventní budovy.

Strahovská galerie

Strahovská galerie, jejíž základ byl položen již roku 1835, dnes obsahuje více než půdruhého tisíce maleb. Nejhodnotnější část je dnes instalovaná ve veřejně přístupných chodbách ambitu v patře konventní budovy, k jejíž prohlídce vás zveme. Téměř dvě stovky vystavených maleb prezentují díla z doby od 14. do 20. století.

Před návštěvou Strahovské galerie si, prosíme, zakupte vstupenky buď v pokladně v kostele sv. Rocha u hlavní brány kláštera nebo on-lline. Prohlídka Galerie je možná pouze jako součást společného okruhu zahrnující knihovnu a další prostory kláštera. Před vstupem na okruh je třeba odložit zavazadla do skříňky v pokladně v kostele sv. Rocha poblíž hlavní brány kláštera. Ceny vstupenek zjistíte zde.

Nákup vstupenek

Upozornění: V době od 23. července do 3. srpna probíhá ve Strahovském klášteře Generální kapitula řádu, některé prostory kláštera nebudou pro návštěvníky v tu dobu přístupné, také společný okruh zahrnující galerii nebude v tomto termínu otevřen.

Vstupenku na Společný okruh (Knihovna, Galerie a historické prostory kláštera) lze zakoupit na tomto odkazu:

Samozřejmě si můžete vstupenky koupit na místě v pokladně v kostele sv. Rocha poblíž hlavní brány do klášterního komplexu.
kde je pokladna vstupenek

Významná díla 

Osvícenství s sebou přineslo na jedné straně likvidaci řady klášterů včetně vybavení, na druhé straně se pro strahovské premonstráty stalo podnětem rozvoje sběratelských aktivit. Ještě za opata F. M. Dallera (opatem 1764–1777) byl po zrušení jezuitského řádu zakoupen Apoštolský cyklus, vytvořený Ignácem Raabem roku 1751 pro Klementinum, či rozměrné plátno Jana Jiřího Heinsche Kristus po postu obsluhován anděly (1684) z profesního domu na Malé Straně.

Jako zásadní se pro další směřování obrazové sbírky stalo roku 1793 zakoupení dvou deskových maleb Madonna della sedia, mylně pokládaná za originál Rafaela Santi z Urbina (dnes je obraz nezvěstný) a originál Růžencové slavnosti Albrechta Dürera, získána opatem V. Mayerem, od dvorního rady a vrchního poštovního inspektora Ignatze Georga Fillbauma. V  té době působil ve funkci knihovníka obrozenec a sběratel grafiky Bohumír Jan Dlabač.

Členění kolekce

• Malířství a sochařství 1300—1570: Strahovská madona z doby 1340, Mistr Vyšebrodské madony, Mistr litoměřického oltáře, Mistr čáslavské desky, Mistr IW a další...
• Rudolfínské malířství: B. Spranger, H. von Aachen, J. Heintz st., D. de Q. Ravesteyn atd. 
• Flámské malířství: J. Mostaert, F. Francken II., G. v. Valckenborch, A. van Dyck, A. Adriaenssen atd. 
• Italské malířství: L. Cambiaso, S. Ricci, P. Batoni atd. 
• Středoevropské malířství 17.—19. stol.: J. K. Loth, J. K. Liška, M. V. Halbax, P. Brandl, V. V. Reiner, F. M. Purgau, J. G. Beitler, K. J. Hirschely, A. Kern, N. Grund, F. K. Palko, F. A. Maulbertsch, F. X. Procházka atd. 

Historie sbírky uměleckých děl

Nejstarší vrstva umělecké produkce, vytvořené přímo pro Strahov, se však díky pohnutým osudům kláštera v 15. a 16. století téměř nedochovala. Počet obrazů vzrostl v průběhu první třetiny 17. století a to především díky zakázkám u malíře Jana Jiřího Heringa. Tehdy vzniklo množství závěsných maleb, z nichž velká část se dochovala do dnešní doby. Ve druhé polovině 17. století malovali pro strahovskou kanonii Antonín Stevens ze Steinfelsu, Michael Willmann a Jan Kryštof Liška. Mimopražské objekty kanonie počátkem 18. století ozdobily práce Michaela Václava Halbaxe a Petra Brandla.

Zvláště v prostředí Strahova pak na ně navázal také Václav Nosek/Nosecký  a jeho syn, zdejší konventuál a malíř Siard Václav Nosecký. Po poškození Strahova bombardováním v roce 1742 působili na obnově kláštera přední sochaři a malíři té doby, např. Jiří Vilém Josef Neunhertz, František X. Karel Palko či Franz Lichtenreiter. V roce 1794 na fresce nového knihovního sálu pracoval Franz Anton Maulbertsch. Začátkem 19. století navrhl pro ostatky sv. Norberta nový sarkofág první rektor pražské umělecké akademie Josef Bergler a malířskou výzdobu opatské jídelny doplnil Josef Březiny.

Opat Jeroným II. Josef Zeidler (opatem 1834—1870) se rok po svém zvolení rozhodl vytvořit obrazárnu v biliárovém sále konventu. Na stěny a na panely bylo rozvěšeno na čtyři sta obrazů. S jejich výběrem a instalací pomohl syn Josefa K. Burdeho, inspektora Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze). Zároveň byl vyhotoven tzv. Hlavní katalog obrazárny, v němž byly evidovány obrazy, umístěné v sále galerie, od roku 1840 byl založen druhý svazek katalogu. Současně bylo do  kláštera shromážděno množství dalších obrazů, převážně darů z majetku členů řádu a odkazů řeholníků (1833 P. Gilbert Kerner, 1835 P. Siard Hladký, 1860 P. Emerich Petřík), jiná díla byla získána přímo od malířů (Josef Bergler, Dominik Kottula, Jan Gruss), sběratelů (guberniální rada Franz Janko) a obchodníků s obrazy (Fanny Procházková), neboť i v širší veřejnosti bylo známo, že se pro vznik obrazárny skupují obrazy. Část z nich byla instalována do tzv. balkónové místnosti směrem k městu, okolo 150 kusů bylo rozmístěno po reprezentačních i soukromých pokojích opata v budově prelatury.

Kolekci obrazů obohacovaly též dary z řad šlechty, která užívala baziliku jako místo posledního odpočinku ve svých rodových hrobkách; další umělecká díla si představení kláštera přiváželi ze svých cest, případně jimi byli obdarováváni jinými preláty. Akvizice byly spojeny i s potřebou výzdoby reprezentačních prostor, ale také venkovských rezidencí, far a v neposlední řadě i kanceláří hospodářských správ. Větší část akvizic Strahovské obrazárny se uskutečnila do konce čtyřicátých let 19. století, přičemž kvantitu zpravidla nahradila kvalita. K větším přírůstkům po polovině století se zařadila pozůstalost po premonstrátovi Hugonu V. Seykorovi (1793–1856), v níž se kromě jeho vlastních prací nacházely některé kvalitní obrazy barokních malířů včetně Brandlova autoportrétu. U většiny obrazů však chybí přesnější údaje o provenienci.

Na konci 19. stol. akviziční činnost Obrazárny prakticky ustala a díky svému umístění v klauzuře se stala místem pouze příležitostných návštěv. Počátkem 20. stol. se uvažovalo o stavbě samostatné budovy pro obrazové sbírky, k tomu ale nedošlo a expozice byla v letech 1906—1907 pouze reinstalována ředitelem Rudolfina Pavlem Bergnerem.

V roce 1934 byla Růžencová slavnost  společně s mineralogickou sbírkou prodána československému státu a dána do opatrování Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, jejímž prvním předsedou byl po vzniku samostatného Československa zvolen strahovský opat Method Zavoral. Jeho zásluhou se stal strahovský letní refektář, nad nímž se nacházela Obrazárna, v letech 1920–1928 místem, kde byly deponovány obrazy Společnosti, které bylo nutné uložit po vystěhování Rudolfina.

Obrazy se sem znovu vrátily i krátce po vzniku protektorátu, kdy sem byla z bezpečnostních důvodů ukryta část sbírek Českomoravské zemské galerie (dnešní Národní galerie v Praze). V období 30. let 20. stol. došlo k vyhotovení nového katalogu Obrazárny a upřesnění atribucí, kdy dohled nad obrazovými sbírkami vykonával řeholník, historik a archivář Cyril J. Měcháček (1884—1935).

V noci na 14. dubna 1950 vtrhly do kláštera v rámci „Akce K vtrhly jednotky Lidových milicí a příslušníci StB. Po internaci řeholníků byly v následné „Akci K” obrazy roztříděny a převezeny do Národní galerie, svozových depozitářů Národní kulturní komise, část obrazů byla předána Charitě k „dožití“. Ztrácející se povědomí o Strahovské obrazárně částečně oživilo uspořádání dvou výstav v letech 1973 a 1974 v bývalém kostele sv. Rocha na Strahově. Až restituce po roce 1990 daly opět možnost shromáždit část obrazových sbírek zpět na Strahov. Stovky obrazů se však již zpět nevrátily. Některé nebyly dohledány, větší množství z nich bylo rozprodáno památkovými orgány v 60. letech 20. století.

Katalog obrazové sbírky

Ve spolupráci s významnými českými i zahraničními galeriemi a institucemi je sbírka nově vědecky zpracovávána a digitalizována. Obrazy jsou zapůjčovány na řadu výstav a sbírka je postupně představována i prostřednictvím krátkodobých výstav.

Katalog obrazové sbírky (elektronická podoba, evidenční karty) a restaurátorské zprávy k obrazům jsou přístupné po dohodě se správcem uměleckých sbírek a to v souladu s badatelským řádem Strahovské obrazárny.  Sbírka obrazů jde zapsána do CES Ministerstva kultury ČR.

Klenotnice

Expozici tvoří soubor děl uměleckého řemesla, dokumentující rozmanitost dochovaných předmětů liturgické povahy, jež vznikly přímo na objednávku řádu nebo se do majetku kanonie dostaly koupí či darem. Vedle vynikajících ukázek české produkce práce zlatníků zde najdete řadu unikátních předmětů širší evropské provenience a to včetně ukázek výrobců liturgických textílií. Cílem expozice není pouze představení uměleckořemeslných výrobků liturgické povahy, chovaných po staletí v majetku strahovské kanonie, ale také přiblížení jejich symbolického významu a liturgické funkce. Prezentace dokládá dva z pěti základních spirituálních směřování premonstrátského řádu – život liturgický a život eucharistický.

Expozice je zpřístupněná od roku 2017 a je připravena ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc za finančního přispění Ministerstva kultury ČR z programu Podpora projektů expozic a výstav.
_{Kurátoři expozice: Libor Šturc, Helena Zápalková.}