Strahov, jenž jeho zakladatelé kníže Vladislav II. a olomoucký biskup Jindřich Zdík nazvali „Sion“, byl ve své historii nejen centrum vzdělanosti a kultury, ale stejnou měrou i centrem duchovní – místem, kam se lidé přicházejí setkat se s Bohem, skrze liturgickou oslavu zaslechnout Boží hlas. Tím Strahov byl, tím Strahov chce být i dnes.
Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter řeholních kanovníků, který však nepříliš prosperoval. Teprve od roku 1143, kdy přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu, začíná se na tomto úspěšně rozvíjet život řeholního společenství.
Premonstráti zbudovali nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali se stavbou románské basiliky. Pravděpodobně již od roku 1149 stál zde kamenný kostel, či alespoň jeho chór. Po dokončení stavby basiliky pokračovala stavební aktivita vybudováním kamenných klášterních budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven. Hmotný a duchovní rozvoj kláštera přerušili husité v roce 1420, kdy byl klášter vypleněn. Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku a doslovného živoření. Obrat nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem a začíná s obnovou kláštera jak po stránce stavební, tak i duchovní. Nechává přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. V roce 1594 žila v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří. Když byl v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, na opatský stolec zasedl Kašpar Questenberg, který pokračoval v jeho díle. Dokončil přestavbu dolních ambitů a prelatury. Kromě toho staví špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě pražském zakládá kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel, tím, že jej prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení ostatkůzakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.
Ke konci třicetileté války je klášter znovu vypleněn a vyloupen, a to finským plukem švédské armády. Mnoho precios z kostela a rukopisů a knih z knihovny vzalo při této události za své. Stavební obnova kláštera započala po skončení války, opat Vincenc Makarius Franck přestavil poškozenou prelaturu a postavil nový špitál sv. Alžběty. Za opata Jeronýma Hirnheima byl v roce 1672 dokončen knihovní sál, dnes nazývaný Teologický. V barokním stylu pokračuje v 18. století přestavba kláštera: vzniká nový letní refektář, přestavuje se pivovar a hospodářské zázemí kláštera. Ještě jednou zasáhla do dějin kláštera válka. V roce 1742 byl celý areál poničen bombardováním za francouzského obléhání Prahy. Po něm byla obnovena původní středověká stavební substance v barokním duchu. Poslední velkou stavební aktivitou v areálu kláštera byla stavba nového knihovního sálu, dnes nazývaného Filosofický, za opata Václava Mayera (sál byl dokončen roku 1797). V této podobě vydržely objekty v podstatě až do padesátých let minulého století, kdy po násilném zrušení klášterů komunistickým režimem začal důkladný archeologický průzkum celého areálu a zároveň byla velice citlivým způsobem obnovena alespoň zčásti románská podoba kláštera.
Po roce 1989, když se do kláštera opět vrátili premonstráti, byla započata nákladná rekonstrukce celého areálu. Přebírání areálu kláštera od státu probíhalo velmi zvolna, prakticky po dobu třiceti let po Sametové revoluci. Do té doby v prostorách kláštera sídlil Památník národního písemnictví, který prostory uvolňoval postupně. Definitivně opustil prosotry kláštera na podzim roku 2022. Tyto přebírané prostory bylo třeba rekonstruovat do podoby, která by umožňovala obnovu řeholního života. Klášterní bazilika sloužila bohoslužebným účelům po celou dobu socialismu. Ke konci této etapy, od roku 1986, probíhala její rekonstrukce. Po roce 1990, kdy se premonstráti na Strahov vrátili, došlo k úpravě liturgického prostoru instalací nového oltáře podle liturgické reformy dané II. Vatikánským koncilem, umožňující slavení liturgie čelem k lidu. Autorem oltáře je Egino Weinert z Kolína nad Rýnem. Ke konci 90. let byl interiér baziliky zateplen instalací dvojitého zasklení bazilikálních oken.
Klášterní knihovna, tedy oba sály, Teologický a Filosofický, byly převzaty od Památníku zkraje 90. let. V roce 2009 byl Filosofický sál nákladně rekonstruován, byly opraveny původní knihovní skříně, očištěna a opravena stropní freska a revitalizována elektroinstalace a datové sítě. Průběžně jsou prostory sálů každoročně čištěny a konzervovány, aby byly knihovní fondy v dobrém stavu předány i našim nástupcům. V roce 2023 byla zahájena obnova osvětlení Filosofického a Teologického sálu při použití všech nejmodernějších standardů jak z hlediska světelné barevnosti a stálosti, ale také zohledňující požadavky energetické nenáročnosti.
Prostory konventní budovy byly hned zkraje 90. let adaptovány z kancelářských prostor na obytné místnosti pro život řeholní komunity. V uvolněných prostorách byla zřízena i konventní kaple, která slouží řeholníkům jako místo ztišení a osobní modlityby. V dalších etapách byly přezvaty prostory Provizoriátu, v jejichž prostorách probíhá celková rekonstrukce od roku 2014 do roku 2023. Po této opravě se vrátí svému původnímu účelu, kdy bude sloužit jako administrativní prostory pro chod klášterního hospodářství.
Prostory opatské prelatury, které byly převzaty na podzim roku 2022 na svou náročnou rekonstrukci teprve čekají. Nyní dochází k zaměření prostory, tvorbě záměrů a projektové dokumentace.
Obnova staveb však byla a je spojena s obnovou klášterního života. Bratři hned zpočátku 90. let obnovili stálou chórovou modlitbu. Denně se scházejí v prostorách baziliky, aby chválili Boha zpěvem liturgické modlitby. K tomu užívají jazyka církve, latiny, zpívají především gregoriánský chorál, který představuje cenný poklad liturgické modlitby. Obnova gregoriánského chorálu spadá v církvi do období konce 19. a začátku 20. století a byla velkým přáním papeže Pia X. Postupně docházelo k vydávání liturgických knih určených k modlitbě a zpěvu žalmů, hymnů a antifon. V současnosti strahovští bratři užívají řádový Vesperale praemonstratense, vydaný v roce 2014 v opatství Windberg.
V naší zemi dnes fungují čtyři samostatné mužské kláštery – tzv. kanonie. V každé z nich se bratři pod vedením svého opata (či administrátora) snaží žít ideály sv. Norberta a působit na místech (farnostech) jim přináležejících. Jsou to kláštery:
Po několikasetleté pauze došlo v r. 1998 k obnovení ženské řádové větve u nás na místě, kde sestry až do zrušení kláštera Josefem II. žily a v modlitbách vyprošovaly Boží požehnání pro svět, církev a všechny, kdo se na ně s důvěrou v jejich přímluvu obraceli.
Na počátku 20. století vznikla na Svatém Kopečku u Olomouce kongregace sester propojující i v ženské větvi řádu spiritualitu sv. Norberta a sv. Augustina s více činným stylem života.
Modli se a podnikej (dokument ČT z roku 2007 o tom, jak lze či nelze nakládat s církevním majetkem)
Blahoslavený Hroznata (dokument ČT z roku 2008 o zakladateli kláštera Teplá v rámci pořadu Světci a svědci)
Svatý Norbert (dokument ČT z roku 2009 o zakladateli našeho řádu v rámci pořadu Světci a svědci)
Strahovské tajemství (dokument ČT z roku 2010 o noviciátu v rámci pořadu Cesty víry)
Bernard Ardura (rozhovor ČT z roku 2010 s prezidentem papežské komise pro historické vědy, bibliotekářem a archivářem generální kurie premonstrátského řádu v Římě)
Premonstrátky (dokument ČT z roku 2010 v rámci pořadu Zasvěcení)
Premonstráti (dokument ČT z roku 2011 v rámci pořadu Zasvěcení)
Na laně s Bohem (dokument ČT o Jeronýmovi, Marianovi a Petrovi, jejichž společným osudem se stala víra v Boha a láska k horám. Tento díl pořadu Cesty víry byl odvysílán v roce 2014.)
Oprava kostela v Jihlavě (Regionální zpravodajská relace ČT z roku 2017)
Oprava kostela v Jihlavě vrcholí (Regionální zpravodajská relace ČT z roku 2019)
